aneb: proč běhám v botách co nevypadají jako boty.
Už se mi za poslední dobu nakupilo tolik dotazů na mou běhací obuv, že jsem se rozhodl je zodpovědět všechny naráz a tak to sepíšu dohromady na jednu kupu a všechny budu odkazovat na tenhle text.
Zároveň mám pocit, že tu někde žije blud a chci na něj občas něžně poukázat. Třeba si někdo všimne.
A předem: tohle není nějaký uřvaný lament proti botám, ale popis cesty od bot k nohám a zpátky k botám a vysvětlení, proč bychom se měli naučit běhat, než vyběhneme..
1/ Historie
Když jsem začal běhat, velmi rychle jsem si zničil nohy. Zpětně jsem za to velice vděčný, neb jsem si mohl zničit záda nebo něco ještě hodnotnějšího. Nicméně když jsem tak pajdal s oběma achilovkama nateklýma jako středně velké tykve, říkal jsem si, kde jsem udělal chybu. Neběhal jsem moc. Naopak. Proti tomu, co dám dnes, se vlastně vůbec nedá mluvit o běhání. Achilovky jsem si odrovnal po pěti – šesti výbězích, jejichž délka mohla být dohromady třeba deset kilometrů.. Tedy nějaké velké přepínání to být nemohlo. A tehdy přiběhla ze všech stran rada: BOTY! Copak ty nemáš správný běžecký boty? Tos běhal jen tak v keckách? Nezbláznil ses? Na botách se nesmí šetřit. Nohy musíš správně podepřít odpruženejma botama, který budou přesně vyladěný na to jak běháš …. . . .. . .
Vzhledem k tomu, že jsem běhat nemohl a díky bolesti ani chodit ne, měl jsem dost času přemýšlet. A neb jsem dítko informačního věku, zapojil jsem do hry internet. A začal jsem se divit. V první řadě jsem se nemohl dobrat logického vysvětlení jak mi mohou ve sportu vybrat „správnou“ běžeckou obuv. „Když chceš začít běhat, skoč si nejdřív do sportu, tam kouknou jak ti šlapou nohy a daj ti na to boty..“ Fajn, ale co když neběhám „správně“? Tedy: neměla by být na první místě nějaká osvěta, neměla výuka předcházet tomu, že prodáme každému kolemjdoucímu boty přesně podle toho jak pajdá? Pronace, supinace a další magická zaklínadla prvázela veškerou literaturu o „správné botě“. Ze správné boty se stala modla a pokud si někdo natrhl achilovku ve „správné botě“, znamenalo to jen to, že to vlastně nebyla správná bota.
Někde na cestě od pronace k supinaci jsem narazil na bosé běžce. Ta myšlenka zněla tak extremisticky, že jsem se do ní radši hned zamiloval. Ale po prvotním nadšení jsem s odstupem seznal, že je nejen sexy, ale zároveň dává smysl. Pokud by k běhu byly nutné boty s třemi centimetry gumy pod patou neběhali bychom maraton, protože by Feidippidésovi ruply šlachy už po deseti kilometrech. Celá myšlenka tkví v tom, že náš organismus je postaven na běh a běchůzi a s tím související otřesy a námahu a odpružené boty jej vlastně hýčkají a ukrajují z přirozené odolnosti, takže pak stačí málo a je tu úraz. Proto je nutné tělu naslouchat a nohy (a celý systém) postupně „otužovat“ pohybem – během naboso, či s minimální podporou a odpružením.
O něco později jsem narazil na Barefoot Teda a posléze i na knihu Born To Run. Bylo rozhodnuto. Ne že bych si někdy formuloval nějaký plán, ale zněl by takto: začít znovu běhat, tentokrát v co nejminimalističtější obuvi a postupovat po malých krůčcích, kdy budu neustále naslouchat tělu a reagovat na jeho potřeby a bolesti. Zároveň jsem začal studovat techniku běhu a snažil se adaptovat ji na sebe. V té době byl asi nejzásadnější knižnicí běžeckého přerodu Ken Mierke a jeho Evolution Running, které mi dodalo bazální informace pro první kilometry. Od té doby jsem se sice hodně posunul a stále mám obrovské rezervy, nicméně když pozoruji některé běžce, které potkávám na ulicích, cestách a polích, nestačím se divit, jak očividně neefektivní je jejich styl. Je zvláštní, že k běhu máme jiný vztah než k jinému sportu – je přece normální učit se jak správně odpalovat míček na golfu, jak sedět v sedle koně, jak stát na šlapkách byciklu ..Proč máme většinou pocit, že učit se běhat je zbytečné? Zvlášť my, lidé měst, kteří nestrávili dětství pobíháním po lukách a naše nohy jsou od dětství formovány obuví a línými podobami pohybu.
Zpět do příběhu. Začal jsem se postupně rozbíhat. Zkraje jsem po cyklostezce v Libni běhal ve starých „čínách“, jejichž podrážka byla placatá jak obal jarního závitku, občas jsem si boty sundal a běžel naboso a pozvolna protahoval vzdálenosti. Půlkilometr, kilometr, když začalo něco bolet, přešel jsem do chůze, nebo zastavoval. Nikdy jsem nedovolil, abych se „přeběhl“. Později jsem „číny“ doplnil Luna sandály z kitu od Barefoot Teda a běhal delší a delší vzdálenosti. V té době jsem narazil na závod VokoloPríglu, který jsem posléze absolvoval bez nehody v Lunárních sandálech a z dnešního pohledu mám pocit, že tam jsem začal konečně pořádně běhat.. Do dnešního dne jsem bos, polobos a minimálně uběhl cca tisíc kilometrů a když nepočítám mechanické úrazy, kterým se člověk nevyhne (odřeniny, pohmožděniny pádové atp.) jsem zcela bez nehody. Tělo funguje a je stále silnější, nohy drží a překvapivě i zrychlují. Z kraje podzima odešly číny do věčných lovišť a nenašel jsem za ně adekvátní náhradu v podobné cenové kategorii (novodobé číny jsou příliš měkké) a po dlouhém rozhodování jsem pořídil Vibram FiveFingers Bikila. Odběhal jsem v nich víceméně celou zimu. S příchodem jara nastane návrat do sandálů a na ostřejší traily uvažuji o Merrell Trail Glove. Teď teprve nastává ta chvíle, kdy mohu uvažovat o obuvi. Vím jak se moje tělo chová, jak nohy fungují, jak zvládám přibližovat se k ideálnímu došlapu a co od boty očekávám. A všechno tohle vím z pohledu bosé nohy. To je nejdůležitější zjištění, které jsem získal. Jak nohy fungují a kde je možno jim pomoci a kde je chránit aby fungovaly přirozeně, ale bez zbytečného rizika.
2/ Katarze
Když se podíváme na historii vzniku běžecké boty, připomíná spíš mcdonald, než cokoli jiného. Bylo zkrátka snažší dát běžcům pod nohy polštáře, než je naučit běhat. A tohoto trendu se postupně chytlo celé průmyslové odvětví. A vytvořilo pravdu. Tak funguje kapitalismus, tak funguje marketing. A jen my to můžeme ovlivňovat.
Ale to v žádném případě neznamená, že běhat v botách je špatné, zlé, nebo nebezpečné samo o sobě. Rozhodně ne. Běžecké boty mohou být stejně nebezpečné nebo bezpečné jako bosé nohy. Jen je třeba si uvědomit, že základním impulsem, vodítkem, pro naše rozhodování a volby by mělo být naše vlastní tělo. A naše vlastní tělo má prvotní potenciál fungovat tak, jak bylo za nesčetné generace předků vystavěno.
Když se hrbíme, nepořídíme si přece matraci s ďůlkem, aby kopírovala náš hrb, ale měli bychom se snažit přestat hrbit.
4/ Technika.
První by měla být technika běhu a pak až vše ostatní. To je mé hlavní zjištění z posledního roku mého života v běhu. Naučit se běhat, naučit se držet tělo, kontrolovat došlap, kadenci.. Tam leží klíče k zdravému běhu, ne v obchodě se sportovními pomůckami.
5/ Komerce.
Radost z běhu není přímo úměrná penězům, které utratíme v obchodě se sportovními potřebami ani míře funkčnosti spodního (ani vrchního) prádla. Radost z běhu je přímo úměrná radosti z běhu. Nezatěžujme radost zbytečnými břemeny.
6/ Svoboda.
Člověk jako bytost je silně konzervativní a myšlenky jež odporují zažitému myšlení často odmítá nepřátelsky a zle. Proto nechci působit jako někdo, kdo podsouvá, přemlouvá, přsvědčuje. Jen uvádím svůj vlastní příklad a historii. A chci jít dál příkladem a ukazovat cestu, která mi dává smysl.
A’t si každý dělá co chce, běhá v čem chce, nosí, co pokládá za vhodné, ale bylo by dobré zamyslet se nad tím, jestli důvod našeho rozhodování je naše vlastní úvaha, nebo jen komerční nátlak.
7/ Dnes
Když čtu, (jako dnes na DailyMile) větu „Teď už rozhodně nebudu podceňovat boty…“ cítím, že tu někde přežívá víra v blud.
dodatek:
celá tahle problematika je samozřejmě složitější, než tanhle krátký text, ale shrnul jsem v něm to základní, co považuji za objev posledního roka. postupně vyvstávají nové a nové informace a budou doplněny a zahrnuty ..
zdroje:
http://www.scienceofrunning.com/ (v tuto chvíli asi nejkomplexnější zdroj informací)
zvlášť pak články:
http://www.scienceofrunning.com/2010/08/how-to-run-running-with-proper.html http://www.scienceofrunning.com/2010/01/why-running-shoes-do-not-work-looking.html
http://www.evolutionrunning.com/ (Ken Mierke – the base!)
http://wwwbarefootted.com/ (the classic)
http://barefootrunninguniversity.com/ (the new classic)