Je odvážné tvrdit odvážné a drzé výroky. Třeba když Jason Robillard napsal, že Tread Lightly je „nejdůležitější běžecká kniha, která kdy byla napsána“, zpozorněl jsem. Na jednu stranu to znělo přehnaně a nesmyslně, na tu druhou jsem si říkal, že svět už takovou „nejdůležitější“ knihu potřebuje dlouho.

Nebudu zdržovat dlouhým chozením okolo horké kaše: Robillard má v podstatě pravdu.

Za tímhle dvousetstránkovým dílem stojí dvě velké osobnosti běžeckého internetového světa: Bill Katovsky a Pete Larson. Ten první z nich kdysi založil první americký časopis o triatlonu, napsal známou knihu Return to Fitness, která byla inspirována jeho vlastní cestou z nečinnosti k aktivitě a je zakladatelem webu Zero-drop, který dal jméno botám s nulovým zdvihem mezi špičkou a patou a spoluzakladatelem Natural Running Centre. Larson je zase vysokoškolský učitel biologie a nadšený běžec, který stojí za populárním webem Runblogger.

Autoři si před sebe postavili náročný a bohulibý úkol. Zrekapitulovat, co vlastně víme o běhu. Na jednu stranu to vypadá, že bychom toho měli vědět hodně, protože evolučně jsme běžci a zároveň moderní věda a výzkum se snaží seč může (nebo to tak aspoň působí) nám tuto genetickou predispozici ještě ulehčit. Fabriky chrlí jednu promyšlenější botu za druhou a minimálně podle reklamních sloganů by měla být všechna zranění zapomenutá jako mor a cholera.

Tread Lightly přichází ve chvíli velkého zlomu. Posledních pět let otřáslo běžeckým světem. Z mnoha stran se najednou začaly objevovat hlasy, které tvrdily, že boom běžecké obuvi posledních třiceti, čtyřiceti let nabral špatný směr a měli bychom se vrátit k noze a tomu jak má fungovat sama o sobě. Bosá. A tak vznikl velký rozpor, jizva v běžecké komunitě, která se rozštěpila na dvě skupiny a každá z nich „má pravdu“. Je těžké bojovat se zažitými názory a přehodnocovat je. A ještě chvíli potrvá, než se celá situace a „znepřátelené tábory“ uklidní a tahle kniha je důležitým krokem na cestě.

Z faktického hlediska nepřináší kniha žádné průlomové myšlenky. Velká většina vědeckých studií, které jsou v knize zmíněny je obecně známá a zvídavý běžec, který nesurfuje na vlně populárního a sám hledá odpovědi, je už dobře zná. Dalo by se říci, že kniha sleduje podobnou lini, kterou jde i Christopher McDougall v Born To Run (myslím tu faktickou, vědeckou část). Ale zatímco McDougall je emotivní, prokládá fakta příběhy, jednoznačně stojí na straně bosé nohy a kde může, snaží se dokázat, že boty jsou ZLO, Katovsky a Larson za sebe kladou fakta chladně a stroze, ve snaze udržet si odstup a předat čtenáři vyváženou informaci.

Knihu otvírá klasická sonda do minulosti lidstva, do role jakou běh pravděpodobně měl, než jsme se naučili používat k lovu nástroje a na základě faktu, že jsme očividně potomci běžících lidí, klade hlavní otázku: Jak to, že nám běh tak nejde? Proč jsme neustále sužování zraněními a bolestí? Vždyť kdyby na tom takhle byl i jeskynní lovec, nedoběhl by nikdy ani morče?

V devíti kapitolách procházejí autoři existující vědecké poznatky o běhu, jeho mechanice a vlivu na pohybový aparát a procházejí témata, pro běh zásadní:

zranění – kdy, jak a proč dochází ke zranění? je pravda, že vývoj bot zranění neomezil, ale naopak zhoršil? nabo je to spíš spojené s popularizací běhu?

bosý běh – opravdu jsme byly zrozeni k bosému běhu? a po jakém povrchu? znamená to, že bychom měli všichni zahodit boty a utíkat bosí do lesů? může bosá noha fungovat terapeuticky? a funguje pro každého?

běžecká bota – fascinující historie běžeckých bot a bot obecně (kde se vzal podpatek?); v kapitole Pronate Nation pak následuje totální dekonstrukce současného modelu doporučování bot na základě pronace, supinace a výšky klenby – zdá se, že pro tuhle metodu není jediný důkaz; naopak.

rekreační běžec – událost, která asi nejvíc ovlivnila současný běžecký svět – zrození hobby běžce; přinesla obrovský rozvoj průmyslu bot a alšího vybavení, ale zároveň způsobila problémy, se kterými si nevíme rady dodnes.

došlap a kadence – co je nejdůležitěší faktor běžecké formy? a jak na něj? pata? špička? nabo rychlost, s jakou střídáme nohy?

jídlo – jak souvisí naše strava a běh? možná mnohem víc, než se na první pohled zdá..

Je úžasné sledovat, jak málo toho vlastně o běhu víme. Věda má nějaké indície, které směřují k odpovědím, ale to je vše. A všechny náznaky jsou nejasné a výsledky studií často nejedenoznačné. Jak už jsem zmínil, některá fakta, která v knize najdeme už samostatně známe, tady se nám ale nabízí unikátní možnost vidět je všechny vedle sebe v kontextu.

Kniha upozorňuje na jednu z hlavních příčin všech problémů (a to jak běžeckých, tak vědeckých): jsme jiní. Každý z nás je idividualita. Fyzicky i psychicky. A pocházíme z jiných podmínek, prošli jsme úplně jinou historií, tělesně se každý z nás formoval trochu jinak, dělal jinou práci, spal v jinak tvrdé posteli, nosí přes den jiné boty… Nadto: když se řekne běžci, většinou tím myslíme strašně širokou skupinu lidí, od těch elitních sportovců, jejichž život je primárně zaměřen na běh až po nadšené hobby utíkače, jejichž týdenní běžecký objem se dá počítat v jednotkách kilometrů.

Vygenerovat nějaké univerzální rady pro tak různorodou skupinu lidí, kde každý disponuje jiným tělesným i duševním (a třeba i stravovacím) základem je v podstatě nemožné. A většina vědecky ověřených informací to potvrzuje. To že někomu sedne bosý běh, neznamená, že někdo jiný nemůže celý život šťastně pelášit v superodpružených megatlustých botách. Každý jsme jiný a je jen na nás experimentovat a hledat to, co vyhovuje právě nám.

Přesto jsou určitá fakt, která protínají vše, co o běhu a jeho vlivu na homo sapiens. Tread Lightly na posledních několika stránkách (před olbřímím katalogem zdrojů) shrnuje „rady“ pro běžce. A v těch několika stránkách je kondenzát všeho, co o běhu víme a je dobré vědět, že i takhle komplexní sonda do světa běhu má vlastně jednoduché rozhřešení. Ono to totiž zase vypadá tak, že ať uděláme studií, kolik chceme, odpovědnost zůstává na nás samých a cestě kterou si vybereme ne proto, že jí někdo prohlašuje za správnou, ale proto, že nám vyhovuje.

Tohle je opravdu důležitá kniha a je dobře, že vychází právě teď. Ačkoli je vlastně jen nabitá strohými fakty, čte se lehce a rychle.. tak jak by měl vypadat právě i ideální běh. Když pominu fakt nevkusnou obálku, která ještě je zbytečně a trapně propagační, je tohle ideální kniha pro každého, kdo má něco do činění s během.

HD\

Je odvážné tvrdit odvážné a drzé výroky. Třeba když Jason Robillard napsal, že Tread Lightly je „nejdůležitější běžecká kniha, která kdy byla napsána“, zpozorněl jsem. Na jednu stranu to znělo...