Tohle je jeden z těch zajímavějších běžeckých výzkumů a nabízí zajímavé možnosti interpretace. Od doby, kdy do módy vešla přestřelka mezi bosými a obutými patří k střízlivějším výzkumným počinům a potvrzuje to mé nehlubší nevědecké doměnky.

Celé to začíná v American Council on Exercise, který se v poslední době rozhodnul dupnout do sportovních firem. První je známá kauza s boky-tvarující obuví od Reeboku a dalších firem, kdy ACE jednoznačně potvrdil, že reklamní slogany o zvyšování svalové aktivity a spalování tuků ve specifických oblastech těla pomocí jimi nabízených bot jsou .. nesmysl. A hned se ozvaly hlasy, kam až tohle může zajít, když si ACE vezme do parády třeba další obuvnické reklamní „pravdy“, jako je korekce pohybu, odpružení atd..

První studie, kterou ACE realizoval se týkala srovnání běhu naboso, běhu v minimalistických botách a běhu v klasických odpružených botách. 16 zdravých běžkyň bylo vybaveno VFF Bikila a čtrnáct dní si na ně zvykaly. Poté byly v laboratoři podrobeny kinetickým a kinematickým testům ve třech typech obutí: naboso, ve VFF a v neutrálních odpružených botách (New Balance 625).

Výsledky by se daly shrnout do dvou oblastí:

1/ Ačkoli všechny běžkyně byly před experimentem zvyklé na došlap přes patu, polovina z nich pod vlivem běhu ve VFF přešla na došlap špičkou nebo celým chodidlem. Zároveň když běžely zcela naboso vykazovaly běžkyně mnohem menší míru pronace než jakkoli obuty.

2/ Běžkyně, které přešly na došlap přes špičku vykazovaly mnohem menší vertikální zatížení v minimalistické obuvi, než ty které zůstaly věrné patě. Ale fungovalo to i naopak. Mnohem menší vertikální zatížení v odpružených botách vykazovaly běžkyně „patové“, než ty běhající špičkou napřed.
I tak ale bylo vertikální zatížení nižší u běžkyň, běhajících přes špičku, nezávisle na obuvi.
(Dá se to říct i takto: Běhaje přes špičku, snižovala se síla dopadu, čím minimalističtější byla obuv a naopak, při došlapu patovém, byla menší zátěž v odpružených škrpálech)
Uf.

Co to tedy může všechno znamenat?

Zajímavé interpretace nabízí Pete Larson z webu runblogger.com, který říká, že je očividně těžké se znovu učit běhat. Běžecké návyky se vytvářejí velmi brzy v dětství a zasunou se hluboko do našeho běžeckého aparátu. Proto jen polovina běžkyň při přechodu naboso „přepnula“ při došlapu na špičku, ačkoli z hlediska nárazu je to očividně méně efektivní.

Pokud jsme tedy v útlém dětství vystaveni tlustým botám s tvrdou podrážkou, je velmi pravděpodobné, že si na méně „bezpečný“ běžecký došlap zvykneme a bude velmi obtížné ho později eliminovat. Faktem je, že trh s dětskými botami je z hlediska přirozeného pohybu nohy noční můrou.

Další věcí, která může z výzkumu plynout je, že „bosá obuv“ opravdu není to samé, co bosá noha. Dokonce ani VFF nezaručí, že člověk bude běhat efektivněji a bezpečněji z hlediska těla. Úplně bosé běžkyně došlapovaly přes špičku častěji a vykazovaly mnohem menší míru pronace než  v „pětiprstech“.  Na vině může být i psychologický efekt „boty“, tedy příbuzný pocit běžného obutí a „pětiprstů“.

Larson odkazuje k výzkumu Brada Bowsera, který naznačuje, že různí lidé mají různé tendence snižovat otřes při došlapu, když běží naboso. Někteří přirozeně směřují k došlapu přes špičku nebo celé chodidlo, jiní naopak protahují krok a dopadají na patu pod větším úhlem a sníží tak náraz pomocí „převalení se“ přes patu.

Pete Larson:

Debata není o tom, jestli běhat naboso nebo v botách. Ve skutečnosti většina lidí bude stále nosit při běhu boty. Měli bychom se spíš zaměřit na to, jak běhat dobře, jak zesílit, vybudovat vnitřní stabilitu a přirozeně rozvíjet bežeckou formu, která přirozeně odpovídá našim tělesným dispozicím. Asi nebudeme běhat všichni stejně, ale věřím, že každý z nás má techniku, která pro něj bude fungovat nejlépe. Tahle „ideální technika“
může být to, jak běháte teď, nebo ne. A může to vyžadovat trochu experimentování, praxe a možná i pomoci, než ideál najdete.

Proč mi tenhle výzkum připadá tak zajímavý? Na jedné straně dokazuje, že obecně je bosý/minimalistický běh výhodnější, než běh obutý, že došlap přes špičku redukuje zátěž pro tělo, ale na druhou stranu dokazuje, že neexistuje jedna jediná správná cesta. A to považuji za zásadní. Často máme tendenci se zbytečně vyhraňovat a následovat pouze jeden myšlenkový proud. Nekriticky. Slepě. Ale pokud hovoříme o tématech jako je vlastní tělo, měli bychom vždy „konzultovat“ také sami se sebou. Každý z nás je individuum, vycházející z jiných podmínek s trochu jinou výbavou a proto nám každému může sedět trochu jiný přístup.

Je dobré nechat se inspirovat, nechat si poradit, poučit se, ale nesmíme zapomínat, že jsme to my, na koho rady aplikujeme.

Tohle je jeden z těch zajímavějších běžeckých výzkumů a nabízí zajímavé možnosti interpretace. Od doby, kdy do módy vešla přestřelka mezi bosými a obutými patří k střízlivějším výzkumným počinům a...