Celý život jsem dával přednost hlavě. Tomu co se děje uvnitř. Upřednostňoval jsem myšlenky, myšlení, mysl, emoce před tělem. Do té míry, že zaobírání se tělem, ve smyslu pohybu, jsem považoval za něco zbytečného, nesmyslného. Sport mi připadal nejen jako ztráta času, ale hlavně jako proces ztráty ducha. Sportem a pohybem obecně jsem vlastně pohrdal.
Pak se ale začala blížit třicítka a uvědomění, že pokud se nezačnu aspoň trochu hýbat, stane se ze mě za pár let obrovská kobliha s tvarohovou kůží, osvětlená září monitoru. A zkusil jsem pro začátek plavat, pak jsem pořídil kolo a opřel se do pedálů. Ale pořád to nebylo ono. Sice jsem začal tušit, že pohyb není až tak ďábelský, jak jsem si kdysi myslel, ale zároveň byly plavání i cyklistika logisticky příliš náročné na to, aby mě pustily hloubeji do sebe a staly se normální součástí života. Vyžadovaly přesuny, předměty, starost o ně..
Až jsem jednou vyběhl. Přišlo mi, že nic jednoduššího už být nemůže. Cyklistika bez kola. Ideální. A to mi už zůstalo.
Kromě toho, že jsem začal oživovat dlouho nehybné tělo, se začalo dít něco dalšího. Čím déle jsem běhal, tím víc jsem si uvědomoval, že tělo a mysl jsou dokonale propojeny a fungují společně. Ne proti sobě. Ne že by se štěstí nedalo dosáhnout bez pohybu, lze to, ale když už disponuji relativně zdravým a funkčním tělem, je obrovská škoda ho nevyužívat.
Pohyb dává mysli prostor, pohyb může být meditace, kterou se dostáváme hloub dovnitř, do sebe. Díky fyzické únavě, díky tomu, že sahám do tělesných zdrojů, se čistí hlava, uvolňuje se prostor pro radost. Marginální problémy se vzdalují a mizí a ty větší se často vyřeší.
Včera jsem běžel delší trasu mezi vesnicemi, mezi poli, lesem.. A čím dál jsem běžel, tím víc jsem se vracel, zpátky do života, mezi lidi, k rodině. Čím víc kroků jsem udělal, tím širší úsměv jsem měl na tváři, čím unavenější bylo tělo, tím šťastnější jsem se cítil uvnitř..
A pak jsem vyběhl dlouhý kopec měkkou lesní půdou, přes kluzké kořeny, mech, spadané stromy a zastavil se na malé mýtině, opřel se rukama o kolena, rychle dýchal a všemi póry vnímal les. Trochu omámený únavou a endorfiny. S čistou hlavou. Šťastný.
Tak..
HD\
Svatá pravda.