Čím dál víc mě fascinuje jak díky běhu vystupuje na povrch propojení s tělem. Někde uvnitř se probouzí spící autopilot, jehož jedinou funkcí je zajišťovat efektivní chod celého stroje.

Když jsem vyměnil staré primky za digitální běhací hodinky s gps (to abych nemusel klikat trasy ručně), po chvíli začalo být otravné, jak mě neustále svádí k tomu abych sledoval rychlost a upravoval ji. Pokukoval jsem po displayi a snažil se být rychlejší, ačkoli to třeba zrova nebyl cíl. Rád zjistím jak rychle jsem běžel, jak mi to zpomalovalo do kopců a naopak zrychlovalo při klesání, ale koukat každou minutu na zápěstí je demence. Nehledě na to, že to většinou končí po pár kilometrech, kdy dojde dech. Po týdnu jsem přepnul garmina aby zobrazoval jen uběhnutý čas a byl klid. Můžu pobíhat bez mentální zátěže.

A pak jsem si začal všímat, jak funguje tělo, jaké jiné ukazatele výkonu mám k dispozici. Dech, tlukot srdce, pocení, lehkost kroků, držení ramen, zad, hlasitost došlapu.. Tohle všechno nebývalo dřív tak čitelné. Až při dlouhých bězích začaly vystupovat na povrch jemná znamení, podle kterých se dá s tělem komunikovat.

V poslední době se zdá, že tělo se asi pomalu učí s během pracovat, že už asi ví jak efektivně využívat energii, jak ji nevyhazovat z okna. A ze mě se stává programátor. Stačí  informovat strojovnu, jak dlouho asi poběžíme, jakým terénem a jestli se chci kochat, nebo přitlačit a „ono“ se to samo zařídí. Dnes ráno jsem vyběhl do polí a po pár kilometrech zjistil, že plíce nestíhají. A došlo mi, že se asi zbytečně ženu. Rozhlédl jsem se do krajiny, přestal řešit rychlost a po chvíli zjistil, že jsem jen trochu zpomalil a dýchá se mi parádně. Autopilot přeřadil na jinou rychlost a já se mohl kochat výletem. Paráda.
Je jasné, že takhle nějak by to mělo fungovat při lehkém klusání, ale ono to funguje i pře ostřejších bězích. Když se vnitřně připravím na to, že „tenhle kopec vyběhnu pětkrát“, tělo nastaví rychlost, tak abych v polovině nepadnul, ale přesto maximálně tlačil. Fascinující spolupráce!

Ty naše schránky tělesné jsou zatraceně promyšlené.
Kam tohle půjde dál? Jsem zvědav!

(Jasně, pro ty, co běhají leta, je tohle asi denní chléb, ale pro mě jsou tyhle zážitky úplně nové, magické a proto je musím ventilovat.)))

HD\

This site is protected by Comment SPAM Wiper.