Davida Volence jsem potkal na Dailymile a až po nějaké době mi došlo, že jeho hlas stojí za nahrávkami a kapelami z devadesátých let, které má hodně z nás vypáleno do DNA – Sebastians, Colorfactory .. A před několika dny vyšlo album jeho nového hudebního projektu Princ Of Tennis.. To ovšem s náplní RunFree moc nesouvisí.. Ale David taky běhá. A ještě stojí za velice sympatickým závodem „Babický 1/4maraton“, který organizuje občanské sdružení SK Babice. A aby bylo jasný, o co v těch Babicích vlastně jde a jakou pozitivní magii používají, spíchli jsme s Davidem tenhle online „rozhovor“:

Když jsem se poprvé podíval na web babice.sk, myslel jsem, že cestuju na Slovensko, ale místo toho jsem skončil kus za Prahou.   Občanské sdružení SK Babice působí hned na první seznámení hrozně sympaticky… O co jde?

Mám rád klasický oldschoolový názvy sportovních klubů, který zní tak, že vás jako sportovce nebo fandu klubu zahřeje u srdce. Když máte v názvu jméno paštiky, nebo druh plasového okna, tak to tak nějak selhává. Ne, že by se o nás jako o klub rvaly nějaký sponzoři, o tohle tady pochopitelně vůbec nejde.

Kde ses vzal v Babicích a jak vzniknul sportovní klub?

V Babicích žiju pouze dva roky, jako naplavenina z Prahy. Původně z vesnice pocházím, takže bylo asi otázkou času, kdy mě Praha po letech tam strávených přestane bavit. No a na vesnici jsem si s sebou přivezl taky spoustu entuziasmu, který teď postupně rozpouštím. Jsem zvyklý vymýšlet pičoviny a vesnice je v tomhle pro mě tzv. pole neorané. Nechci z vesnice dělat město, naopak jsou pro mě důležitý hodnoty, které venkov oproti městu má. Ale na druhou stranu mě mrzí, když lidi používaj zvlášť tyhle příměstský vesnice jako nějaký noclehárny. Stačilo abych podnítil jednu úklidovou akci, rozjel pár sportovních aktivit, a najednou jsem v zastupitelstvu obce a nutím lidi recyklovat nebo nevozit odpad do lesa. Hrůza, běs.
S SK je to podobně. Prostě to nějak vyplynulo. Venkov, ekologie, sport, to všechno tak nějak patří k sobě.

SK Babice vyvtořil v Babicích nový element, snažící se podporovat sport. Jak na to reagovali místní? Chodí běhat?

No, vlastně nechodí, ale já si pořád říkám, že budou. Třeba je k tomu inspiruje i chystaný Babický 1/4maraton. To je taky jeden z jeho účelů.
Mě prostě hrozně mrzí, že není poptávka, protože není nabídka a není nabídka, protože není poptávka a tak pořád dokola. Takže nikdo nedělá nic, kromě toho, že si občas na něco postěžuje. A děti se flákaj po vesnici a zapalujou koše, protože nemaj totálně co dělat, a za čím jít. Když jsem já vyrůstal ve vesnici podobný velikosti, hrál jsem samozřejmě fotbal, ale taky hokej, tenis, atletiku, všechno. Dneska z toho všeho zbyl tak akorát ten obligátní fotbal, a to je smutný. Hlavně že maj holky „problém ze zadečkem a s bříškem“ a „“za všechno může štítná žláza“ a „obezita je nemoc“. Obezita je nemoc? Co to je za kravinu? Ale salátek místo hranolek? Nebo si jít zaběhat? To ne.
Takže s tím běháním… prostě jsem si řek, že udělám veřejný výběhy pro ty, který by to chtěli zkusit. Já jdu tak jako tak, akorát jsem si prostě úterý vyhradil na výklus, a že on se časem někdo přidá. A s jógou je to stejný. Moje žena je instruktorka jógy, oba si život bez pohybu ani nedovedeme představit, takže je asi přirozené, že to chceme zprostředkovat i lokálně a druhým. No a takhle vznikl SK.

Jedním z cílů SK Babice je „integrace sportů o běžného života“. Jak by sis jí představoval v ideálním světě?

To ode mě chceš hodně. Jedinej svět, kterej znám, je tentononc, a vlastně ani nevím, co si mám pod ideálním světem představit. Prostě… buď opatrný s tím, co si přeješ. Nebo jak mi nedávno říkal jeden kamarád, my můžem bejt tak akorát šťastný, že jsme ty devadesátky přežili. Ne, já nejsem ten pravej, abych radil druhým. Takle to vidim já. Ale mám radost, když to někdo sdílí, a když potkávám víc a víc běžců, jogínů, lidí, který řešej stejný věci, nejsou lhostejný, a tak.

SK Babice nabízí běh a jógu. Proč zrovna tyhle dva druhy pohybu?

Obojí se úžasně doplňuje. I když určitě všichni běháme stylově bezchybně :), běh může být pro tělo dost náročný. Jóga mi pomáhá protáhnout ztuhlé svaly, posílit ty, které většinou ani nevíme, že máme. Dokáže vám totálně změnit držení těla, chůzi, všechno. Předchází zraněním a udrží vás fit v době, když už teda kvůli zranění fakt běhat nemůžete. Navíc je dobrý vědět, že až mi bude 80 a víc, a možná už nebudu moc běhat, jógu můžu dělat vždycky. Ale pozor, aby nevznikla mejlka, jóga je šílená dřina. A další věc, co mají běh a jóga společného, je snadná závislost na nich. Na tom pocitu štěstí a osvobození se, který následuje.
Obojí je především souboj sám se sebou, jsou to svým způsobem samotářský sporty, nebo lépe řečeno, udělají vám čas na sebe. A to mi vyhovuje.

Kde se vzal nápad na čtvrtmaraton a co na něm čekat?

Původně to byla spíš akce pro moje kamarády, a když už jsou to občas muzikanti, herci, nebo tak, mohla by inspirovat i místní. Sliboval jsem všem na twittru, jak to bude „po našem“ a teď, když se to samo nějak rozrůstá, musím to zprostředkovat i dalším. Nakonec i to, že je o akci zájem, svědčí o tom, že to „po našem“ je i „podle mnoha dalších“. A to je dobrý. Tady v okolí jsou všude nádherný lesy, zázemí je, snad to i nějak ufinancujem, tak proč to nezkusit. Od lidí mám fakt skvělý reakce.
Poběží se dvě stejný 5km kolečka lesem, tak aby diváci mohli běžce v půli vidět. Povrch je myslím klasický trail… lesní cesty, tvrdší i měkčí, kousek asfaltu, z kopce do kopce, po kořenech stromů, občas když víc prší, je to taky pěkná bžunda. Ale to je trail. Určitě to dáte v silničkách, stejně jako ve Vibramech. Čtvrtmaraton jsem vybral proto, že se myslím nejvíc hodí pro tu všehochuť lidí, která se tady může sejít. Někdo by radši kratší, někdo delší, tak se potkejme tady. Navíc se čtvrtka moc neběhá, většinou jsou všude desítky. Ale zvlášť pro ty, co mají méně naběháno, to může mít ten správný motivační efekt – „když už jsem dal čtvrtmaraton, tak bych moh příště zkusit půlku“. Třeba ji někdy přidáme i do portfolia Babickýho Trailu

Na Dailymile jsi sliboval oldschoolový běhací tílka. Bude jich dost pro všechny?

He he, to nevím.  Nějakej merch určitě bude, ale nechci zatím moc slibovat. Snad můžu prozradit, že nějaký sponzoři se rodí, vlastně se mně dokonce ozývají samy a tak to všechno můžu vidět velmi reálně. Ale… je to první ročník, takže ani bych to neměl říkat.
Ale jasně, princip je takovej… dělejme pěkný věci, ne jen něco pro něco. Bavlněný trička Česká spořitelna z Běchovic nemaj cenu, v tom se mi nechce ani spát. Charitativní akce PIMu, v který neexistuje výtěžek, a který nutí charity kupovat startovný za plnou cenu, aby ho „přeposlaly“ dál, nemaj cenu. To je vopičárna, vytloukání klínu klínem. O to nemám zájem.
Když budu dělat trika, tak takový, aby se mi líbily. Když pozvu dýdžeje, kapelu, tak ať se to líbí aspoň mně, ne proto, že se to prostě dělá. Buď dobře, anebo nic. Šuntu je všude dost.

A vůbec.. Proč je běh tak neskutečně úžasnej?

Já osobně tam chodím hlavně za tou vymetenou hlavou. To se vám jinde nepovede. A pak jsou to věci, o kterých jsem už mluvil, endorfinový opojení, udělat si čas jenom pro sebe, udržovat svoje tělo zdravý a v kondici, a to všechno bez nutnosti kupovat si k tomu nějaký vybavení, pronajímat sportoviště, atp. Prostě se jenom rozběhneš a běžíš.

…

Dík!

Davida Volence jsem potkal na Dailymile a až po nějaké době mi došlo, že jeho hlas stojí za nahrávkami a kapelami z devadesátých let, které má hodně z nás vypáleno...