V kaňonu Batopilas v oblasti Copper Canyon v Mexiku byl slunečný den. Muž zvaný „Caballo Blanco“ běžel z Tarahumarské vesnice Munerachi, do které ho zavedla horská cesta. Teď běžel stezkou podél řeky domů do města Batopilas, které leží na samém dně kaňonu. Minul starého Tarahumarského indiána, který také šel po stezce. Dva poutníci si vzdali čest tarahumarským pozdravem „kuira“.
Caballo Blanco dorazil domů ze svého čtyřiadvacetimílového běhu, osprchoval se, došel si na oběd do Clarita’s, kde člověk vždycky potká někoho známého a teď seděl na verandě obchodu svého kamráda Maria. V tu chvíli do města dorazil ten starý indán, kterého minul ráno na cestě asi dvanáct mil od města. Caballo poprosil Maria aby mu dal něco k pití a k jídlu.. rychle!
Když starý muž míjel obchod, Caballo Blanco mu podal láhev Coly a nějaké sladké sušenky spolu se slovem „korima“ (dar). Takové potraviny by si indiánský běžec určitě nedal, kdyby měl na výběr, ale starý muž odpověděl širokým bezzubým úsměvem a šťastně přijal sladkosti. Mario, který mluví plynně tarahumarsky se starým indiánem chvíli konverzoval. Velmi pomalu a čistě artikuoval, protože indián byl hluchý a musel odezírat.
„Gringo“, zvaný Caballo Blanco byl dojat. Tenhle Tarahumarský indián byl skoro sto let starý a přesto stále chodil po horských stezkách celé dny aby se dostal tam, kam potřeboval. Nikdo mu nikdy neřekl, že to nemůže dělat. Nikdo mu nikdy neřekl, že by měl být v domově důchodců, nebo v nemocnici. Tenhle starý Tarahumara bude chodit dokud nezemře. A na tom je něco hluboce krásného.
Kde jsou naše hranice? Jsou diktovány naší kulturou? Kdo ví? Pro mě je tenhle starý indián hrdina, inspirace, svobodný člověk.
Run Free.
Micah True / Caballo Blanco umožnil, aby se jeho texty, přeložené do češtiny publikovaly na stránkách RunFree. Postupně se tu tedy objeví všechny krátké texty, které jsou v tuto chvíli dostupné anglicky na jeho webu. A zároveň budou součástí jeho připravované knihy. Díky!