Celý náš život je vlastně jen permanentní vyvažování mezi různými extrémy. Týká se to všech oblastí našeho života od vyvažování mezi zdravým a nezdravým jídlem přes způsoby vydělávání na živobytí, řešení mezilidských vztahů, nebo třeba jen rozhodování, co si koupíme v drogerii za mýdlo. Stále stojí proti sobě nějaká potenciální rozhodnutí a my hledáme rovnováhu.
A zároveň hledáme definitivní řešení. Snažíme se najít to jediné „dobré“. Finální ideál. A on není k nalezení. Svět není černý nebo bílý, ale šedivý, černobílý, mourovatý..
V poslední době stále sílí trend, kdy lidé vyhledávají tzv. minimalistickou obuv. Chtějí si pořizovat na běhání Vibramovy „pětiprsty“, řeší jestli neběhat třeba v sandálech, nebo utrácejí za nejnovější módní minimalistické šlupky od SoftStar, TerraPlany, Merrellu, nebo jiných starých i nových firem, které se chytly trendu. A na jednu stranu je to parádní, protože konečně existuje ta „správná“ alternativa k tunám gumy pod patou, ale když uděláte krok zpět a podíváte se na celý ten kolotoč „minimalismu“, neubráníte se smíchu. Někde nám tu zmizel původní význam slova:
1. Minimalismus je zatraceně maximalistický
Myslím ten minimalismus, který nám prodávají velcí výrobci (ale i ti menší) pod nálepkou „zdravého běhání“ nebo „bosého běhu“. Minimalismus, který stojí přes tři tisíce už moc minimalistický není. Technika prodeje a argumentace je úplně stejná jako u jakékoli jiné obuvi, u jakéhokoli jiného zboží. Používá stejné taktiky, polopravdy a nepravdy, jako trh s botami odpruženými. Když vám v obchodě prodávají boty, co napraví vaši „pronaci“ nebo „supinaci“, málokdy (spíš nikdy) řeknou, proč by vůbec měla být napravována, stejně tak když vám někdo chce prodat nějakou „minimální“ botu, spíš argumentuje knihou Born to Run, než nějakým seriózním výzkumem. Prostě tah na branku.
A vzhledem k marketingovému kolotoči, který se kolem bot rozjíždí, je jasné, že je potřeba na něj někde vzít. Je obrovským paradoxem, že tzv. minimalistická obuv je stejně drahá jako obuv speciálně odpružená která sofistikovaně upravuje pohyb nohy.. Je to stejný stroj, který prodával boty s třemi centimetry gumy na podrážce, je to stejný stroj, který by prodával na běhání přeskáče, kdyby je někdo kupoval. A je dobré si to uvědomit. Z velkých výrobců se přes noc nestali hodní strýčkové, kterým jde o blaho našich nohou. Jen spustili novou výrobu.
2. Minimalismus vs. Barefoot
Je vtipné, že obrovská část výrobců označuje své výrobky slovem „BAREFOOT“. A přitom běh naboso se vyznačuje jednou zásadní věcí – je naboso. Tedy bez bot. A všechny tzv. minimalistické boty jen narušují (více či méně) plný kontakt nohy se zemí. Je důležité si uvědomit, že žádná obuv nemůže nahradit tréninkový a technický efekt bosého běhu. A přitom plno lidí vstupuje do světa minimalistické obuvi se záměrem „běhat naboso“.
3. Minimal je IN.
V kurzu je dneska „minimalismus“, „běhání naboso“ (ideálně v šlupkách za trojku) a „běh přes špičku“. A lidé se do těchto oblastí vrhají po hlavě, bez rozmyslu, bez sebemenšího průzkumu teritoria, nástrah, možných cest. „Všichni běhají ve fajffingrech, neměl bych si je pořídit taky?“ A přitom je třeba ani nenapadne, že před koupí nějaké sofistikované boty s nízkou podrážkou je dobré zkrátka zout boty a zkusit se rozběhnout bez nich..
4. Minimalismus a jednoduchost.
Z minimalismu se stal maximalistický trend. A úplně se vytrácí fakt, že minimalismus z podstaty slova znamená redukci na to nejdpodstatnější – na základ samotný.
_____________________________________________________________________________________________
V žádném případě nechci, aby tohle působilo jako litanie proti minimalistické obuvi. Naopak – jsem přesvědčen, že je mnohem lepší a z hlediska těla vhodnější, než mnohé odpružené a pohyb kontrolující boty, ale je dobré si ukázat, že je to také jen trend, extrém a v tuto chvíli i komerční tlak. Sám jsem uběhl stovky kilometrů v „pětiprstech“ a protože podmínky ve kterých běhám nejsou nakolněny stálému běhání bosky, musím hledat alternativy. Ale vždy se snažím si uvědomit, že jde jen o to vsunout mezi nohu a zem plát nějaké gumy, která mě má chránit před střepy a dalším zbytečným poraněním.
[Chodím teď po městě ve skvělé minimalistické obuvi za méně než pětikilo, která sice není prodávaná pod značkou Barefoot ani Minimal, ale soudruzi v Číně štetřili a výsledek je víc než perfektní:)) ]
Boty jsou „jen“ nástroj.
Bez nás se nepohnou z místa. Tak jim nedávejme víc váhy, než si zaslouží.
Dokonalým strojem na běh jsme my sami.
asi som stále mimo veci… na „inom“ (alebo na tomto??) webe začala vznikať nejaká nová čudná terminológia a diskusie o veciach ako „minimalizmus“ alebo „prirodzený“ beh. Vždy boli a budú na prvom mieste hlavne priority a tie určujú čo je pre daného jedinca minimalistické alebo prirodzené… ani bosé nohy neurobia z niekoho principálneho minimalistu – vlastne teraz ma nenapadá čo to ten minimalizmus vlastne môže byť – nudizmus? skromnosť?
chápem kam článok smeruje …. no pri hlbšom rozobraní je tam viac nezodpovedatelných otázok ako odpovedí….
: a možná o to vlastně jde. nechat viset otázky. odpovědi všichni vlastně známe. jen si to ne vždy uvědomujeme.
… asi se to dá shrnout do pár vět: že boom minimalistického obutí je vlastně stejný jako revoluce maximalistické obuvi, že nemá nic společného s během samotným, a že vždycky zůstane víc nezodpovězených otázek, než těch, na které vymyslíme za běhu odpověď..
Líbí se mi to! Tak nějak a po svém to mám taky, jenže, jak běháš třeba v zimě? V mrazech? Začala jsem letos. Loni mi diagnostikovali výhřez ploténky, dislokace sekvestru (urvaný kousek plotýnky zavazí kdesi u míchy), protruzi… Prostě ňamka, s běháním utrum. Ovšem jediné, co jsem po všech rehabkách chtěla vědět, kdy budu moct běhat. Manželovi jsem ukradla jeho pětiprstky, mě jsou o tři čísla větší a se šťastně telecím výrazem ve tváři se po nocích proháním městem, bahnem a křovinami. Případný násilník se asi vyděsí při pohledu na mé nohy, takže jsem v klidu. Zmáčené ledové bahnité koule. Jak to děláte vy, přátelé?:-))
Je jen na nás, nakolik se necháme vmanévrovat do marketingu velkých firem. Minimalismus jde budovat oběmi směry – od „přešlechtěného“ redukcí a eliminací k samé podstatě nebo od zcela holého k nutnému minimu vybavení. Běžec tedy může buď odebírat ty vrstvy plastu z technických bot, až se dostane k nezbytnému minimu nebo si vyzkouší bosou nohu, model 1.0 a začne přidávat nezbytné vrsvy, aby se nezranil a mohl běhat bez přestávek. Ani jedna cesta není lepší, podstatné je řečeno v citovaném Born to Run – k lepšímu běžci se musíme stát lepšími lidmi a běhat srdcem. Boty už to jen dekorují.
Krásně řečeno. Díky. HD\
Já si vyrobil Huaraches (prostě sandálky) z přírodních materiálů, ale řeším v čem běhat v zimě. Z cen minimalistické obuvi se mi protáčejí bulvy. O tom být minimalistický si musí každý vyřešit sám, běh vás lepšími neudělá, může nabídnout cestu.
Běhat jsem začal asi před půl rokem, tak nějak přirozeně jsem z chůze (ignoruji MHD a tak toho dost nachodím) přešel v běh. Snažím se i přirozeně vybírat vybavení a uznávám, že je občas těžké nenechat se ovlivnit.
Nedávno jsem se dobře pobavil u sestřihu z běžecké sezóny Salomon teamu…běžci, byli od hlavy k patě navlečení do nějakého vybavení, nešlo poznat, jestli vyrazili na běžky, tenis nebo někam slaňovat. Na jednom záběru byl vidět Tony Krupicka, tradičně bez trika, v šortkách a Minimuskách a tomu říkám minimalismus nebo prostě svoboda. Pokud takový člověk navíc vyvíjí boty, můžou být všichni spokojeni…
Článek je naprosto o ničem, jakkoli se do něčeho jízlivě strefuje s argumentem, že to není založené na pořádných informacích, žádné informace nepřináší a jeho analytická hodnota je zcela nulová.
A možná je to taky jenom článek na zamyšlení nebo zamyšlení spojené s pobavením a připomenutím toho, co už všichni víme. A tedy ani nebylo v plánu, aby nějakou nenulovou analytickou hodnotu měl.
odporučam vivobarefoot topanky, tiež pre deti, v nich ma vel’mi podobnu polohu ako ked si naboso, napriklad
https://www.lilijolie.com/en/proizvajalci/vivobarefoot.html