Nohy těžknou kamením. Šárecká masáž chodidel. Sedm náhodných zastavení na Šutru 72 (54(18))

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

/ Esence

Šutr je esence běhu, tak jak ho vidím, cítím, vnímám, tak jak si ho představuju v ideálním světě. Esence volného závodění, setkávání, sdílení nformací.

Michal Dobiáš se zkrátka rozhodl, že bude sdílet svoje oblíbené cesty s dalšími lidmi a oni přišli a proběhli je. Někdo delší kus, někdo kratší, někdo pomaleji, někdo rychleji – na všechny čekalo občerstvení a usměvavej tým kamarádů, rodičů a příbuzných, který se postarali o home-base, zastávky a stopky. A všichni si to užili. Tečka. Amen.

 

/ Běh

Chvíli to vypadalo, že to nedám. Běžet plánovaných 36 kiláků se prostě neslučovalo s natáčením závodu do záříjového FokusuČT24 (víc později), ale sledovat druhý víkend běžce a neběžet – to by se mi už asi rozskočila hlava. Najednou mi došlo, že Šutr není závod (jenom), ale prostor: nabízí možnost, neomezuje. A tak jsem poslal štáb točit na trať a oběhnul si aspoň jeden loop.

/ Šutr

Přiznávám, že jsem si myslel, že Michal pojmenoval tuhle akci “Šutr“ z poeticko-estetických důvodů – ne proto, že je tak vostrá jak je. Když jsem asi na čtrnáctým kilometru sbíhal uzoučkým korytem drolících se kamenů, shrbenej, abych mi větve nevypíchly oko, ve zcela neadekvátní obuvi, hlavou mi jela jediná matra: „tyvoletyvoletyvole“  a smál jsem se a chechtal a radoval se, protože jsem věděl, že tenhle sešup mě Michalova trať donutí ještě párkrát vyběhnout znovu nahoru.

Jsem dítě roviny, placatý běžec, co hledá satori na asfaltu a sice miluje trail, ale víc v teorii, než v praxi.A Šutr je pěkná škola. Když jsem večer projížděl v mapě trať, některý kusy si vůbec nepamatuju:))

 

/ Ucho

Asi od sedmýho kilometru jsem měl zalehlý ucho a poslouchal se zevnitř. Občas se mi to stává: celkem solidní opruz. Za normálních okolností to ještě jde, ale když se člověk musí každou chvíli šplhat zas a znova Šáreckým údolím vzhůru a slyší všechny ty věci, který se v těle, nezvyklým na tenhle typ kopcovitýho masakru, odehrávaj, říká si, jestli by nebylo lepší poslouchat jinou muziku. Ale na druhou stranu.. Víc dovnitř už se snad ani nejde dostat (fyzicky), takže to je taky pěknej výlet!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

/ Co to je?

Na osvěžovací zastávce jsem se potkal s Jaromírem Vicarim, který tou dobou konzumoval už druhé kolo. Chvíli jsme běželi spolu, ale pak jsem z bezpečnostních důvodů zvolnil a nechal ho pádit jeho terminátořím tempem vpřed. Jak jsem tak koukal na jeho záda, pomalu se vzdalující na polní cestě, najednou mě přepadla palčivá otázka: „Co to tady, kurva, děláme? CO to je za potrhlej nápad, běhat v nesmyslným terénu nehoru a dolu, funět u toho jak hroši a koupat se v potu?“. Nevím, netuším, mám plno možných odpovědí, ale žádná není ta pravá. Jediný co vím, je že jak jsem nad tím tak za běhu dumal, bylo mi neskutečně dobře.

 

/ Boty

Obul jsem sandály a vyběhl na trať. A šlo to. Vždycky to jde. Ale tohle byla zároveň krásná ukázka toho, že boty jsou jenom nástroj, který můžeme buď používat nebo mu můžeme dávat přehnanou důležitost. A to byl můj případ: zatvrzelost a tvrdohavost způsobila, že jsem si tuhle trať neužil tak, jak bych mohl, kdybych běžel v jinejch šlupkách..  Zas o něco maličko moudřejší..:)

 

/ Odraz

Po týdnu na jiném závodu. Minulý týden pražský maraton s foťákem, tentokrát Šutr s kamerou. Dva běžecké závody a přesto dva úplně neslučitelné zážitky. Bylo to jako jít pro mlíko k farmáři na statek nebo do Tesca. Na Šutru byl každý stejně cenný, zatímco na PIMu balí kapely podél cest fidlátka těsně před tím, než přiběhne tan hlavní nával. Na PIMu je běžec držák na logo a položka v tabulce, na Šutru je běžec běžcem.

Bylo by skvělý mít víc Šutrů.

Run Free.

HD\

 

 

dodatky:

1/ Vítěz Šutru o Šutru

2/ Galerie fotek z Šutru

3/ Šutr na blogu Martiny Němečkové

Nohy těžknou kamením. Šárecká masáž chodidel. Sedm náhodných zastavení na Šutru 72 (54(18))                       / Esence Šutr je esence běhu,...