Páteční mikropříběh. Náhodné setkání na Výtoni s Dagmar, kterou vlastně neznám. Znám jen její fotku na profilu Dailymile – webu, který mě nepřestává fascinovat (ale o tom později). Po radostném shledání jsem se dozvěděl, že běží za Michalem na Letnou na pivo. S Jitkou – mou ženou jsme se rozhodli přidat a přišla otázka dopravy. Dagmar běžmo, my s Jitkou ve vycházkovém..
Běžel bych, ale …. nic mi v tom nebránilo. Nechal jsem si u Jitky telefon, domluvili si sraz pod Letenským kopcem as Dagmar vyběhli. Bylo úplně neuvěřitelné, že mávnutím kouzelého proutku jsem se stal z chodce běžcem. Stačilo se odrazit a vyběhnout. Ta jednoduchost, kterou v sobě běh má mě nepřestává fascinovat, udivovat – přece jen žiju ve světě, kde na většinu aktivit potřebujeme objekty, nástroje, věci.
Jasně, možná že džíny nejsou ideální běžecký ohoz a tvídová bekovka ukázala růžky, když znásobila potivost minimálně desetkrát. A samozřejmě běžecké pocení s průvodním zápachem obecně znamená smrt při návštěvách nóbl společnosti, ale když berete běh jako život a ne módní přehlídku a jdete jenom na pivo na Letnou, je krásné si uvědomit, že vám stačí jen … nic.
run free.
Aha, možná teď začneš nosit věci, které nebrání společenskému ani běžeckému vyznání 😉