Na začátku příběhu byl mail od Radka Narovce z behej.com – jestli bych mu neodpověděl na pár otázek, týkajících se fenoménu „přirozeného běhu“. Jasně, proč ne, říkám si, vždyť jsem o tom vlastně před nedávnem rozjel web (tenhle). O den později na trase Sovinec > Praha vytahuju laptop a pouštím se do textace.. jenže .. jakmile se pustím do prvních vět na téma přirozenost, uvědomuji si, že:

1/ začínám být ve svých formulacích zatraceně „nepřirozený“, strojený a formální.

2/ přestávám si být jistý, co to vlastně ten „přirozený běh“ vlastně je. (ačkoli o chvíli dřív to bylo nad slunce jasnější)

…

Nakonec jsem to dopsal a doteď mám pocit, že za těmi slovy si můžu stát,  ale v průběhu cesty, kdy jsem drncaje v autě po dálnici psal dokola slova „přirozený“, „nepřirozený“, „přirozenost“ a další příbuzné tvary, jsem si srovnal myšlenky do „přirozeně“ vyslovitelné podoby, popisující problém, který tohle téma nastoluje a diskuse, které vyvolává. Tedy:

 

Varování: tenhle text obsahuje nepřirozené množství odvozenin slova „přirozený“.

 

Co je přirozený běh?

 

Krátká odpověď: Běh kdy postupně klademe jednu nohu za druhou.

 

Delší opdověď: Fenomén „přirozeného běhu“ (dále jen PB)  je podle mě vlastně jen uvědomění si základu, ze kterého vychází veškěrý běh: rychlý, pomalý, asfaltový, trailový, kamenný, hliněný, bosý i obutý.. všechen. Na začátku je pohyb, který je nám všem přirozený, který jsme zdědili po svých předcích, který jsme si, jak se zdá, v určité fázi evoluce „vyvinuli“ aby se nám lépe žilo. A stímhle fundamentem, se kterým se všichni rodíme, se propojujeme pokaždé, když se odrazíme k výběhu.. A kolem tohoto základu skládáme další myšlenkové, verbální  a hmatatelné konstrukce: výkonnostní, rychlostní, objemové, podpůrné, obuté, či bosé, funkční nebo nefunkční, příjemné i nepříjemné.

Ale základ je pořád stejný. Jen občas není pod nánosem našich konstrukcí vidět. A celá kauza okolo PB je vlastně jen upozornění na to, že tam někde dole v hloubce je něco důležitého, z čeho všechen ten běh vychází.

Tečka.

Nic víc.

 

Jenže:

My lidé máme neuvěřitelně vyvinutou schopnost oddělovat, separovat, vytvářet protichůdné názory a strany, stavět se na protilehlé póly a vyhraňovat se proti „opakům“. A tohle právě postihlo PB. Najednou to vypadá, že je to něco odděleného. Že jsou vedle sebe nějaké dva rozdílné „běhy“, nebo že existují „přirození“ a „nepřirození“ běžci.

Neexistují. Možná jsou jen lidé, kteří víc cítí základ běhu, to na čem stojí a takoví, kteří jsou víc zaměřeni na některý jeho aspekt.

Je to jako bychom se snažili mluvit zvlášť o hudbě a hiphopu. Můžeme to zkusit, ale nikam nedojdeme.

 

No, a to je asi tak vše. Dá se to celé popsat ještě tisíci způsoby a napsat o tom kniha (nebo tři), ale je to zbytečné – to už je rozumnější obout boty (nebo neobout nic) a vyběhnout. Je asi jasné, že se současnou rostoucí masovostí běhu se budou objevovat pseudo-nové trendy, které budou jen výsečemi existujícího, nebo speciálním pojmenováním a vyzdvihováním něčeho, co už tu bylo (viz. revoluce „bosého běhu“), ale pocit při běhu a to, co přináší se tím nikdy nezmění.

 

Možná ještě zbývá odpovědět na otázku: Je tenhle web o „přirozeném běhu“?

 

Není.

Je o běhu bez reklam. O běhu bez zbytečných konstrukcí a objektů.

Je o tom, že bychom měli naslouchat především sami sobě, vnímat své potřeby zevnitř

a nesnažit se stále srovnávat s okolím. Je o svobodě uvnitř i venku. Nebo: měl by být…

 

Dost.

 

V rámci přirozené nepřirozenosti…

.. jdu běhat

.. a budu se při tom snažit být strašně přirozený.

.. nebo aspoň na devadesát procent.

.. budu se pečlivě hlídat abych snad proboha nesklouzával do nepřirozeného běhu..

.. to by  byla po tomhle textu strašná ostuda..

.. co kdyby mě někdo viděl, jak běžím něpřirozeně..

.. to bych se hanbou propadl do sandálů..

 

(aby bylo jasné, že celou věc beru nadmíru vážně, připomínám, že na podobné téma týkající se chůze již proběhla vážná diskuse dokumentovaná i v médiích )
HD\

Na začátku příběhu byl mail od Radka Narovce z behej.com – jestli bych mu neodpověděl na pár otázek, týkajících se fenoménu „přirozeného běhu“. Jasně, proč ne, říkám si, vždyť jsem...