Mikromyšlenka:
Na BRU jsem před pár dny narazil na další článek o botách. A zaseknul jsem se v něm na větě: Shoes are tools – boty jsou nástroj . Nějak mi nastartovala sérii myšlenek v hlavě a možná jsem díky ní dospěl k opětovnému uvědomění něčeho důležitého.
Napadla mě anologie s řemeslníkem, s někým kdo používá specifické nástroje k tomu aby vytvářel. Je jasné, že pro truhláře jsou jeho hoblíky, dláta, rašple a pořízy zásadní a důležité, ale zároveň: pokud o ně přijde, nepřestává být dobrým truhlářem.
A zpět k běhu: boty jsou nástroj stejně jako hoblík. Pomáhají nám, mohou nás chránit, ale nedělají z nás lepší nebo horší běžce. Možná ovlivní náš výkon, pocit, ale ne přístup k běhu a radost z něj. Stejně tak je přehnané stavět kolem bot oltáře a dělat z nich cosi zásadního, střed kultu. Podobně přehnané je i to, že krom kultu bot tu máme i kult bosé nohy. A občas to vypadá, jako by někteří příznivci bosoběhu byli stejně nesmiřitelní jako botaři..
Asi máme zbytečnou tendenci se vyhraňovat do extrémů a zapomínat na to důležité. Na jádro běhu, na motor, který nás žene ven a nutí nás klást jednu nohu za druhou..
[..tímto nechci klást argumenty ani na jednu stranu barikády: bosou ani obutou. osobně jsem přesvědčen že běh naboso je důležitou a vhodnou cestou hledání ideální běžecké formy, ale nesmiřitelnost a dogmatismus mi připadá snad ještě horší, než zbytečně odpružená bota]